Slavnostní čtení Bible na olomoucké radnici v kapli svatého Jeronýma mě v dobrém donutilo zamyslet se nad smyslem nejen Velikonoc, ale i ostatních církevních svátků. Vhled do podstaty těchto dní mi přinesl také text, který jsme sám přednášel. "Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný," (Matouš, kapitola 13). Pro mě osobně tedy Velikonoce vždy byly především obdobím, kdy jsem se mohl zastavit a takříkajíc "oprostit od světských starostí". Jsou to dny, kdy bychom si měli udělat prostor k tomu, abychom naslouchali lidem kolem nás a vzájemně se s nimi setkávali. Takový přístup má velkou hodnotu v upevňování vazeb především v rámci rodiny, kdy právě rodina je základním pilířem naší společnosti. Nezapomínejme proto, že Velikonoce společně s ostatními církevními svátky mají také tento aspekt a bylo by chybou, pokud bychom dopustili, aby se nám z těchto dní vytratil. Přeji proto příjemné prožití velikonočního týdne a dostatek příležitostí k naslouchání lidem kolem nás.